Nepochybuji, že si alespoň jednou v životě každý sběratel Kinder přál vidět skrze obal Kinder vejce a „na jistotu“ si vzít tu poslední chybějící figurku/hračku do série. Drtivá většina zde zaregistrovaných jistě v obchodech potěžkává vajíčka, porovnává váhu, štěrchá a třepe, aby zkusili odhadnout, jaké překvapení se ukrývá uvnitř. Jsou i tací, co si vajíčka váží v oddělení zeleniny a podle kusých informací získaných třeba z internetu doufají, že vajíčka obsahují očekávanou věc. Z osobních zkušeností vím, že někteří se doopravdy trefí.

Například rentgen je zařízení, které využívá elektromagnetického záření o vlnových délkách 10 až 100 nanometrů. Využívá se při lékařských vyšetřeních a v krystalografii. Tyto informace ale pro sběratele nehrají valnou roli. Ze sběratelského hlediska je třeba znát, zda se toto záření dokáže prodrat skrze „kovový“ obal vejce. Za určitých okolností by to šlo, ale obsah plastového žloutku, který je v drtivé většině případů taktéž plastový, nebo papírový by byl v podstatě neviditelný. Rentgen tedy není příliš vhodné zařízení pro tuto „špionáž“.

Mnohem vhodnější je počítačová tomografie neboli „CéTéčko“. Výpočetní tomograf (jak se přístroj nazývá) na rozdíl od klasického rentgenu zobrazuje i měkké tkáně. Kombinuje klasické rentgenové „vyšetření“ s počítačovým systémem, který informace zpracovává. Snímek se zkrátka neexponuje na rentgenový film, ale je matematicky spočítán a zobrazen do nejmenších detailů. Představte si, že Kinder vejce bude "rozřezáno" na tenká kolečka, která budou v počítači virtuálně složena do celkového trojrozměrného modelu. Pro sběratele to jednoduše znamená, že překvapení už nebude překvapením.

Toto „rozřezání“ je třeba provést na osách X, Y, případně i Z. Zpracovaný výsledek pak bude lépe odpovídat skutečnosti. Nasnímaný materiál poté proženeme patřičným softwarem a vznikne trojrozměrný model obsahu vajíčka.

Využití v obchodě by to pak mohly vypadat následovně:

Klasickými metodami si vybereme vejce a umístíme do předem připraveného plata. Vložíme do přístroje a snímáme minimálně podle dvou ze tří os. Schválně – zkuste určit z těchto snímků, co se ve kterém vejci ukrývá.

Pokud víme, jak by měl vypadat výsledek, dokážeme už bez větší námahy rozeznat na prvním obrázku dvě figurky ze série „Astérix (50.výročí)“,  samolepící štítky (ovšem i v tomto případě nelze přesně určit, jaké obrázky na nich jsou) skládačku a skřítka.

Po rozbalení vajec se objeví nám všem známý pohled. Další přírůstky do sbírky. A co vy? Přáli byste si chodit do obchodů s „CéTéčkem“, nebo je to příšerná představa?

Bylo by velice snadné kupovat si Kinder vajíčka podobným způsobem. Ale zmizelo by to kouzlo překvapení a radost z nalézání. Bylo by to jen strojové shromažďování předem vybraných hraček. Kdybychom viděli skrz, nejspíš by zaniklo celé sběratelství a ona překvapení by přestala mít (byť sběratelskou) hodnotu. Buďme proto rádi, že dovnitř nevidíme. A když nás zase někdy popadne touha vědět, jaké překvapení se uvnitř vejce ukrývá, stačí si vzpomenout na tuto „studii“.